Dina

Záhy po tom, co jsme se s rodiči a bratrem nastěhovali v roce 93 do nového domu v Turnově, pořídili jsme si pejska. Volba padla ani nevím proč na zlatého kokršpaněla. Moc si toho nepamatuju, bylo mi tenkrát tenkrát 10let, jenom vím, že jsme si Dinu (čistokrevná bez PP) našli přes inzerát a jeli si pro ni až do Nového Bydžova.
Narodila se 5.2.1994. Původně jsme si jeli pro pejska, ale fenka se nám na první pohled zalíbila víc a tak jsme si ji hned odvezli domů. Celou cestu domů jsem ji držela v náručí a tak si mě měla možnost pořádně očichat. Vzpomínám si, že ze začátku naše štěněcí miminko přes den hodně spalo, nebo dělalo loužičky, ale postupem času z něho vyrostla krásná slečna.
Její psí puberta probíhala asi standartně, pamatuju si na neustále rozžvýkané a poslintané boty, jednou to dokonce odnesla tátova kožená peněženka (naštěstí všechny potrhané bankovky v bance vyměnili za nové). Mezi oblíbené činnosti patřilo nepřetržité rozvazování tkaniček všem přítomným v domě (návštěvy nevyjímaje) a hypnotizování jídla na stole následované srdceryvným louděním ( tato neřest zústala dodnes).
Je třeba zmínit, že Dina je nadmíru vášnivý plavec (proto je Dina na většině fotek mokrá), pokud s ní jdeme k vodě, musíme ji z ní někdy tahat, aby vůbec vylezla ven. Už jsme se poučili, že pokud jedeme k nějakému rybníku, tak Dinu zásadně nepouštíme "na volno" protože nás to jednou pěkně vytrestalo - Dina jednou při svých obvyklých pár tempech uviděla na protějším břehu hejno kachen a jala se rybník přeplavat a nějakou kachnu ubožačku ulovit. Ignorovala volání nejen naše, ale i místních obyvatel, kteří ,k naší smůle, s kachnami hluboce soucítili. Náš velký lovec sice rybník přeplaval v rekordním čase, ale kachny mu uletěly. A tak jsme byli nejen bez úlovku, ale ještě jsme dostali vynadáno… Dneska už je Dina moudřejší a poslouchá, dokonce i když je ve vodě! :-)

Dinečka zemřela ráno 17.8. 2007 ve věku 13,5 roku. Všem nám moc chybí...